Božena Němcová- Babička
Na Staré Bělidlo přijede za svou dcerou Terezou a vnoučaty Vilémem, Janem, Barunkou
a Adélkou babička. Tereza má za muže Němce, který není často doma. Mají také dva psy – Sultána a Tyrla. Babička učí děti mravním a náboženským zásadám. Často chodí s vnoučaty na návštěvu k známým, a to k mlynáři a jeho rodině, k myslivci a jeho rodině a k rodině Kudrnovic. Mlynářovic i myslivcovic mají děti a ty se brzy skamarádí s Proškovic dětmi – babiččinými vnoučaty. Přátel mají všichni ve vsi dost. Byli to dívky Kristla, Cilka, Bětka, Mančinka, Vorša a chlapci Franěk, Bertík, Tomša a Míla. Jednou za čas přicházel rodinu Proškových navštívit pan Beyer. Byl to také myslivec. Babička uměla velmi hezky vyprávět, ale sama ni ráda poslechla hezké vyprávění. Vyprávěla o svém setkání s císařem Františkem Josefem, který jí dal provrtaný tolar, co babička nosila na krku, povídala o svém životě
a o svém muži Jiřím, který zemřel na následky svého těžkého zranění ve válce. Pan myslivec zase vyprávěl o dívce Viktorce, která se pomátla, protože ji pronásledoval tajemný svůdce a od té doby bydlí Viktorka sama v jeskyni pod splavem a chodí si do vesnice pro jídlo. Neboť je blázen, je velmi plachá a s nikým nemluví. Každý den ji slyší lidé zpívat. Jednoho dne na procházce s vnoučaty potká kněžnu a její komtesu Hortensii. Děti jim natrhají jahody
a kněžna je pozve k sobě na zámek. Děti si oblíbí komtesu a babička si popovídá s kněžnou.
Kněžna považuje babičku za moudrou starou ženu a slíbí jí, že jí pomůže kdykoli a s čímkoli
bude chtít. Babička nezaváhá poprosí kněžnu o pomoc pro chudou rodinu Kudrnovu. Kněžna ráda pomůže. Kristla se zamiluje do Míly a on ji také miluje. Rychtářova dcera Lucka však chce Mílu pro sebe a vymýšlí nejrůznější nepravosti a hojně při tom využívá svého otce, který má svou dceru velmi rád. Kněžna později odjede do Rakouska a komtesa si vezme hraběte. Děti začaly chodit do školy. Před Vánoci Lucka vymyslí plán. Když zjistila, že ji Míla nechce, rozhodla se, že když ho nebude mít ona, tak nikdo. Chtěla ho totiž poslat na vojnu. Po Velikonocích přišel pan Beyer se špatnou zprávou. Z hor měla přijít povodeň. Všichni ze Starého Bělidla odešli, kromě babičky, která hlídala dům. Míla byl odveden na vojnu a Kristla byla velmi nešťastná. Babička jí chtěla pomoci a netrpělivě čekala, kdy přijede paní kněžna. Roznesla se ale špatná zpráva, že kněžnina komtesa Hortensie je těžce nemocná. Po nějaké době se však u babičky objeví komtesa a popovídají si. Babiččiny zkušené oči poznají, že s Hortensií není něco v pořádku, že se trápí. Hortensie jí ukáže obrázky, které namalovala a jeden, co jí dal malíř, který ji učil malovat. Babička se také setká s kněžnou a poprosí ji
o propuštění Míly z vojny. Přijede také pan Beyer se svým synem Aurelem, kterému však všichni říkají Orel. Kněžna uspořádá ples, na kterém se překvapená Kristla setká s Mílou. Zanedlouho potom je svatba. Hortensie se setká s malířem a začnou spolu žít. Po roce však Hortensie umírá. Léta plynula a babičku začalo sužovat stáří. Nad její postelí se shromáždilo mnoho lidí. Babička zemřela. Kněžna po její smrti poznamenala známé „Šťastná to žena.“