Denies

Ernest Hemingway- (Americký prozaik, žurnalista a esejista, autor moderního románu a povídky) (1899 – 1961) se narodil 21. července 1899 v Oak Parku v rodině venkovského lékaře jako druhé ze šesti dětí. Po menších neshodách s matkou odešel Ernest po střední škole z domova. Začal pracovat jako reportér pro časopis Star v Kansas City. Pro špatný zrak nebyl odveden do války, a tak prostřednictvím Červeného kříže jako řidič ambulance odjel na italskou frontu. Toužil být v centru válečného dění, a tak v červnu 1918 přestoupil a stal se správcem polní kantýny určené pro muže z přední linie. Byl zasažen minou a převezli ho do Milána, kde se podrobil několika operacím. Po propuštění byl vyznamenán stříbrnou medailí za statečnost a přidělen k italské pěchotě, kde sloužil až do konce války. Z armády byl propuštěn 4. ledna 1919 a Ernest Hemingway se vrátil do Ameriky, kde opět nastoupil do časopisu Star. V roce 1920 se oženil s Halley Richardsonovou, s níž měl dva syny. Jako zahraniční zpravodaj se s rodinou odstěhoval do Paříže. Zde se začal plně věnovat své tvorbě. Manželství skončilo rozchodem. Druhou ženou se stala Pauline Pfeifferová, s níž měl další dva syny. Rodina se odstěhovala na Floridu, ale po tragické události se vrátil do Evropy, do Španělska, které ho doslova nadchlo. Z jara 1932 odjel na Kubu, kde napsal velmi zdařilá díla. V roce 1933 podnikl výpravu do Afriky. Po Africe se vrátil do Španělska, kde až do roku 1938 působil jako zahraniční korespondent. 2. světovou válku trávil převážně na Kubě. V roce 1944 působil v Londýně jako autor reportáží z fronty v Normandii. Zde poznal taky svou novou ženu Mary Welshovou.
Hemingway trpěl depresemi, které ho spolu se zdravotními obtížemi dohnaly 2. července 1961 k sebevraždě.

Dílo:
Tři povídky a deset básní – prvotina, kterou představil veřejnosti roku 1923
Jarní přívaly
I slunce vychází
Muži bez žen (1927) – povídková kniha
Vítěz nebere nic (1933) – povídky
Sbohem, armádo! (1929) – jedna z nejúspěšnějších knih, která je jakýmsi vyznáním z nenávisti k válce. Čerpá z vlastních zkušeností.
Smrt odpoledne (1932)
Zelené pahorky africké (1935)
Sněhy Kilimandžára (1936)– zážitky z cesty po Africe
Mít a nemít
Pátá kolona – jediná autorova hra
Komu zvoní hrana
Přes řeku a do lesů (1950)
Stařec a moře (1952) – novela, za kterou získal Hemingway Pulitzerovu cenu a která mu velmi pomohla k získání Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1954.

Hlavními hrdiny tohoto autora jsou převážně muži. Díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a pozadí jejich skutků.
Náměty svých děl často čerpal z osobních zážitků.
Ernesta Hemingwaye řadíme k autorům „ztracené generace“ – skupina mladých prozaiků, které byli poznamenáni válkou, kteří ztratili své iluze.


Citáty Ernesta Hemingwaye:

Je třeba dvou let, než se naučíme mluvit. A padesáti, než se naučíme mlčet.

Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumí a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě - dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří...

Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.

Každý má pravdu, pokud se nemýlí.

Ze všech živočichů se umí smát pouze člověk, i když k tomu má nejméně důvodů.

O čem psali a píšou spisovatelé na celém světě, to by se dalo spočítat na prstech - láska, smrt, práce, boj. Všechno ostatní se dá zařadit do něčeho z toho.

Nejlepší matkou je žena, která vzbudí ve tři hodiny ráno muže, protože má dojem, že dítě pláče.

Kritici… jsou vši, které lezou po literatuře.

Pokud jsi někdy miloval ženu nebo vlast, prožil jsi výjimečné štěstí, a když potom zemřeš, už to není důležité.

Nejsnadnější způsob jak ztratit důvěru a úctu mladých je dávat jim nekonečné rady.